Setkal se s tím snad každý podnikatel. Otevře obálku s fakturou od dodavatele, na níž je datum splatnosti stanovené těsně po aktuálním datu, nebo někdy dokonce i před ním. Zatímco velké podniky s právním oddělením se dovedou s takovou situací snadno vypořádat, malým firmám nebo živnostníkům způsobují podobné situace problémy.
Řada faktur totiž obsahuje doložku, že za každý den prodlení po splatnosti si dodavatel účtuje penále. Nesplacená faktura navíc může být začátkem cesty firmy do insolvenčního řízení.
„Je třeba rozlišit, čím se řídí smluvní vztah mezi dodavatelem a odběratelem. Pokud mají mezi sebou uzavřenou smlouvu, klidně i ve formě akceptovaných všeobecných obchodních podmínek, mohlo by být řešením upravit fakturaci výslovným smluvním ujednáním,“ vysvětluje Vladimíra Vachela, jednatel inkasní agentury EOS KSI, která se zabývá vymáháním pohledávek.
Ve smlouvách se obvykle uvádí splatnost faktury ode dne jejího doručení. „Často ve smlouvě bývá uvedeno, že faktura je splatná do určitého počtu dní od doručení, takže datum splatnosti uvedený na faktuře nehraje roli, smluvní ustanovení má přednost,“ doplňuje Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společnosti TaxVision.
Nicméně právě podoba smlouvy je v těchto případech klíčová. „Odběratel by si měl dát pozor na to, aby splatnost faktury nebyla ujednána ve lhůtě 14 dní ode dne jejího vystavení. Potom se k její úhradě v takové lhůtě zavázal. Je otázkou, na čí stranu by se přiklonil soud, pokud by ho věřitel žaloval například za neuhrazené úroky z prodlení z takto pozdě uhrazené částky,“ doplňuje Vladimíra Vachela.
I bez smlouvy má odběratel práva
Ani v případě, že mezi dodavatelem a odběratelem chybí jakékoliv smluvní ujednání, není situace plátce beznadějná. V takové situaci se totiž bude splatnost řídit občanským zákoníkem. Ten obecně stanoví, že pokud není ujednáno jinak, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu.
„V takovém případě je tedy zcela irelevantní, že by na faktuře byl věřitelem jednostranně vyznačen nějaký, například již objektivně nesplnitelný termín, protože to nebylo mezi stranami dohodnuto. Uplatní se tedy lhůta ‚bez zbytečného odkladu‘, která počne běžet ode dne, v němž byla dlužníkovi doručena výzva k plnění, tedy faktura,“ upozorňuje Vladimíra Vachela.
U podnikatelů navíc stanoví § 1963 občanského zákoníku speciální pravidlo:
„Je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Bylo-li však ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, je cena splatná do třiceti dnů ode dne převzetí, popřípadě ověření. To platí i pro závazek podnikatele a veřejnoprávní korporace, popřípadě právnické osoby touto korporací založené, i když nejsou podnikateli.“
Zákon tedy výslovně upravuje, že 30denní lhůta splatnosti pohledávky počíná běžet doručením faktury nebo obdržením zboží nebo – v některých případech – ověřením zboží. Podle toho, co nastane později. Tato lhůta platí opět v případě, že smluvními stranami nebyla výslovně sjednána kratší splatnost nebo odlišný okamžik, od něhož se lhůta splatnosti počítá.
Nahraná insolvence by neměla projít
„Objektivně by se tedy dlužník neměl dostat do situace, že je v prodlení s úhradou faktury, která obsahuje takové datum splatnosti, jež není možno z důvodu prodlení s jejím doručením dlužníkovi splnit. Pokud by dlužník uhradil ve výše uvedené lhůtě splatnosti, pak by věřitel byl s případnými nároky na uhrazení úroků z prodlení z ‚pozdě‘ uhrazené částky, či s jinou sankcí, neúspěšný,“ zdůrazňuje Vladimíra Vachela.
Trik se zasláním faktury po splatnosti by nemělo být možné zneužít ani k podání šikanózního insolvenčního návrhu.
Základní podmínky pro podání „úspěšného“ insolvenčního návrhu ze strany věřitele na dlužníka (z důvodu jeho platební neschopnosti) jsou následující (§ 3 insolvenčního zákona):
- (i) dlužník musí mít více věřitelů (tj. nejméně 2),
- (ii) dlužník má za každým z těchto více věřitelů alespoň jednu pohledávku po splatnosti déle než 30 dnů, a
- (iii) dlužník není (objektivně) schopen tyto dluhy příslušným věřitelům uhradit.
„Skutečnost, že dlužník neuhradí ve lhůtě splatnosti jednu nebo více faktur vystavených jedním dodavatelem tedy neopravňuje věřitele k podání úspěšného insolvenčního návrhu. I pokud by takových věřitelů bylo více, musely by být dluhy dlužníka odpovídající takovým fakturám po splatnosti déle než 30 dnů a dále by dlužník objektivně nemohl tyto dluhy splnit, neměl by peníze,“ konstatuje Vladimíra Vachela.
„Odmítnutí jejich neuhrazení například z důvodu pochyb o existenci dluhu tuto podmínku nenaplňuje,“ dodává.
Ze statistik vyplývá, že v České republice se obchodní závazky hradí v průměru 11 dní po splatnosti. I pokud by docházelo k delšímu prodlení, je otázkou, zda se u dotčeného dlužníka, který plní „po splatnosti“ proto, že dostává faktury pozdě, věřitel odhodlá k podání insolvenčního návrhu.
Zvláštní oblastí je splatnost faktur u projektů podpořených ze státního rozpočtu nebo evropských fondů. „Pokud je u konkrétní dotované akce jednou z podmínek poskytnutí a řádného čerpání dotace její použití do určitého data, a příjemce dotace tuto podmínku nesplní, pak může dojít k porušení rozpočtové kázně dle rozpočtových pravidel. Sankce za porušení rozpočtové kázně poté řeší Finanční správa,“ uzavírá Petra Petlachová, mluvčí Finanční správy.